ZŠ Jaroslava Pešaty, Duchcov

Prevence

05.12.11 Šikana

Cílem programu je vytvořit ve škole bezpečné, respektující a spolupracující prostředí. Především je zaměřen na oblast komunikace a vztahů mezi žáky ve třídách, a to bez ohledu na to, zda k projevům šikany již došlo či ne.

Hlavní součástí programu je krizový plán, který eliminuje či minimalizuje škody v případě, že k šikanování ve školním prostředí dojde. Z něj jednoznačně vyplývají kompetence jednotlivých osob, specifický postup a způsob řešení. Jsou rozpracované dva typy scénářů:


  • První zahrnuje situace, které škola zvládne řešit vlastními silami. Do této skupiny patří postupy pro počáteční stádia šikanování a rámcový třídní program pro řešení zárodečného stádia šikanování.


  • Druhý zahrnuje situace, kdy škola potřebuje pomoc z venku a je nezbytná její součinnost se specializovanými institucemi a policií. Sem patří řešení případů pokročilé a nestandardní šikany, např. výbuchu skupinového násilí vůči oběti.


S krizovým plánem jsou vždy na začátku školního roku prokazatelně seznámeni žáci (přiměřeně jejich věku) a jejich zákonní zástupci.

Postupy řešení šikanování
Odhalení šikany bývá obtížné. Významnou roli při jejím zjiš?ování hraje strach, a to nejen strach obětí, ale i pachatelů a dalších účastníků. Strach vytváří obvykle prostředí "solidarity" agresorů i postižených.

Účinné a bezpečné vyšetření šikany vychází z kvalifikovaného odhadu stadia a formy šikanování. Existuje rozdíl mezi vyšetřováním počátečních a pokročilých stádií šikanování. Jednotlivá stádia jsou blíže popsána v příloze č. 2 Stádia šikanování.

Metody vyšetřování šikanování:
Krizový plán A
Pro vyšetřování počáteční šikany (se standardní formou) bude použita strategie v těchto pěti krocích: (třídní učitel, školní metodik prevence, popř. zástupce či ředitel školy)

  • Rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili a s obě?mi.

  • Nalezení vhodných svědků.


  • 3. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (nikoli však konfrontace obětí a agresorů).
    Zajištění ochrany obětem.

  • Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi.


  • Krizový plán B
    Pokročilá šikana s neobvyklou formou – výbuch skupinového násilí vůči oběti, tzv. třídního lynčování, vyžaduje následující postup:

    1.Překonání šoku pedagogického pracovníka a bezprostřední záchrana oběti.

    2. Domluva pedagogických pracovníků (preventivního týmu) na spolupráci a postupu vyšetřování.
    3.Zabránění domluvě agresorů na křivé výpovědi.
    4.Pokračující pomoc a podpora oběti.
    5. Nahlášení policii.
    6. Vlastní vyšetřování.

    V rámci první pomoci je nutné při pokročilých, brutálních a kriminálních šikanách spolupracovat s dalšími institucemi a orgány, a to zejména s pedagogicko-psychologickou poradnou, střediskem výchovné péče, orgánem sociálně právní ochrany dítěte, Policií čR nebo dalších odborníků – klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů.

    Výchovná opatření
    Dále se bude pracovat s agresorem (jeho náhled na vlastní chování, motivy, rodinné prostředí). V případě potřeby škola zprostředkuje péči pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče nebo jiných odborníků – klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů.

    Pro potrestání agresorů lze užít i následující běžná výchovná opatření:


    • Napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele

    • Převedení do jiné třídy



    Pro nápravu situace ve skupině je potřeba pracovat s celým třídním kolektivem. Je nezbytné vypořádat se i s traumaty těch, kteří přihlíželi, ale nezasáhli (mlčící většina).

    V mimořádných případech se užijí další opatření:

    • ředitel školy doporučí rodičům dobrovolné umístění dítěte do pobytového oddělení SVP, případně doporučí realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v místně příslušném diagnostickém ústavu

    • ředitel školy podá návrh orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu


    Spolupráce s rodiči
    Pokud rodiče informují školu o podezření na šikanování, je za odborné vyšetření záležitosti zodpovědný ředitel školy. Při nápravě šikanování je potřebná spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, školního metodika prevence, výchovného poradce preventivního týmu a dalších pedagogických pracovníků, jak s rodinou oběti, tak i s rodinou agresora. Při jednání s rodiči dbají pedagogičtí pracovníci na taktní přístup a zejména na zachování důvěrnosti informací. Je nutné předem informovat rodiče o tom, co dělat v případě, když se dozvědí o šikanování



    Spolupráce se specializovanými institucemi

    Při předcházení případům šikany a při jejich řešení spolupracuje vedení školy nebo školského zařízení, školní metodik prevence, výchovný poradce nebo zástupce školy s dalšími institucemi a orgány. Zejména:

    • v resortu školství – s pedagogicko-psychologickými poradnami, středisky výchovné péče, speciálně pedagogickými centry,

    • v resortu zdravotnictví – s pediatry a odbornými lékaři, dětskými psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie,

    • v resortu sociální péče – s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence (možnost vstupovat do každého šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami, s rodinou),


    Dojde-li k závažnějšímu případu šikanování nebo při podezření, že šikanování naplnilo skutkovou podstatu trestného činu (provinění), ředitel školy nebo školského zařízení oznámí tuto skutečnost Policii čR.

     ředitel školy oznámí orgánu sociálně právní ochrany dítěte skutečnosti, které ohrožují bezpečí a zdraví žáka. Pokud žák spáchá trestný čin (provinění), popř. opakovaně páchá přestupky, ředitel školy zahájí spolupráci s orgány sociálně právní ochrany dítěte bez zbytečného odkladu.


     


    Selhání školy v řešení šikany


    V případech podezření nebo již prokazatelných projevů šikany, které nejsou bezodkladně a uspokojivě řešeny v pravomoci pedagogických pracovníků včetně metodika prevence či výchovného poradce, je zcela na místě obrátit se na ředitele příslušné školy nebo školského zařízení.


    Pokud se však projeví nečinnost i ze strany ředitele, je možné jednat v této záležitosti se zřizovatelem školy nebo podat stížnost na školu české školní inspekci. Stížnost podaná písemně, osobně nebo v elektronické podobě se přijímá ve všech pracovištích čŠI.


    Stížnost je možné adresovat příslušnému inspektorátu čŠI, samozřejmě je možno podat stížnost i na ústředí tzn. na adresu: Fráni Šrámka 37, 150 21 Praha 5, resp. elektronicky na adresuposta@csicr.cz.

    Současně je potřebné v odůvodněných případech zajistit oběti šikanování pomoc psychologa, speciálního pedagoga (etopeda) popřípadě jiného specialisty.


     


    Příklady nepřímých a přímých znaků šikanování



    1. Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.:



    • Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády

    • Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními

    • O přestávkách vyhledává blízkost učitelů

    • Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený

    • Působí smutně, neš?astně, stísněně, mívá blízko k pláči

    • Stává se uzavřeným

    • Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje

    • Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené

    • Zašpiněný nebo poškozený oděv

    • Stále postrádá nějaké své věci

    • Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy

    • Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy

    • Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole

    • Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit

    • (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, nebo? přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!)


     



    1. Přímé znaky šikanování mohou být např.:



    • Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo "legrací" zranitelný

    • Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem

    • Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil

    • Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje

    • Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich

    • Honění, strkání, š?ouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvláš? silné, ale je nápadné, že je obě? neoplácí

    • Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout





       



    1. Rodiče žáků se doporučuje upozornit zejména na to, aby si všímali těchto možných příznaků šikanování:



    • Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi

    • Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by se telefonovalo apod.

    • Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem

    • Nechu? jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu

    • Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem

    • Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu)

    • Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!"

    • Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně

    • Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objeví výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí

    • Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze

    • Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí

    • Dítě je neobvykle, nečekaně agresívní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům

    • Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.)

    • Dítě se vyhýbá docházce do školy

    • Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku


     


    Stádia šikanování


    První stadium: Zrod ostrakismu


                Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje.


    Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace


                V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese.


    Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra


                Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich obě?mi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“.


    čtvrté stadium: Většina přijímá normy


                Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.


    Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana


                Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořis?ování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná.


     


    Stadia šikanování podle Michala Koláře, 1990, 1996, 1997, 2000 aj.


     


    Příklady šikanování



    1. Případ: Zpově? oběti počátečního stadia šikanování


                (doslovný přepis)



    • nadávaj mi

    • dělaj mi naschvály

    • maj na mne poznámky když přijdu po nemoci

    • rejpaj do mne

    • když se učitel rozhoduje koho vyzkoušet tak mu poraděj mne

    • když nejsem ve škole říkaj učitelům, co není pravda

    • když něco provedou, snaží se to svalit na mne

    • když se učitel zeptá jestli někdo má tahák, hned se všichni ozvou, že mám já

    • vo hodině, když písemka, tak zničeho nic se ozve abych neopisoval

    • všichni maj strašnou radost když dostanu špatnou známku

    • když jsem služba, tak všichni udělaj ve třídě nepořádek

    • nepouští mne mezi sebe když si povídají

    • když si řeknu o sešit tak řeknou, že ho nemají dopsanej a pak ho pučej někomu jinýmu

    • ve frontě na oběd mne předbíhají

    • když je ve třídě smrad tak hned řeknou že jsem si prd

    • povyšujou se nade mne

    • Nic mi nepučej

    • když něco udělám, hned to všem řeknou

    • plivnou mi na židli a na všechny ostatní, abych si nemohl najít jinou

    • na výtvarce si ode mne vezmou štětec a nic mi neřeknou a maj z toho strašnou srandu, když ho hledám

    • když v matice někdo počítá na tabuli, tak mu raděj a řeknou mu i výsledky. Ale mně ne. Když uš mi poraděj, tak špatně

    • někdy mi tašku zamknou do skříně a říkaj že od ní nemaj klíč

    • když se učitel zeptá kdo chybí tak místo mého jména řeknou nějakou nadávku


     



    1. Případ: „ Premiantka třídy“ – za určitých okolností se může stát obětí šikany kterékoliv dítě.


    Půvabná třináctiletá dívka, premiantka třídy závodně hrající tenis, se stala terčem kritiky a nemilosti skupiny spolužáků. Nedokázala se zapojit do společné zábavy, snad působila poněkud křečovitě a byla příliš orientována na výkon. To však neopravňovalo zdatného a oblíbeného chlapce, aby jí dlouhodobě fyzicky ubližoval. Jelikož ale ona byla zdatná a odvážná dívka, pokoušela se mu někdy postavit a vrátit mu způsobené příkoří, ovšem proti jeho brutalitě neměla šanci. Schytala od něj tvrdé rány a kopance. Nikdo se jí nezastal. Po takovém střetu často plakala. Rodiče a učitelé se nikdy o jejím trápení nedověděli. Obětí agresivity tohoto „gentlemana“ se krátkodobě staly dvě další dívky s výborným prospěchem.


    Po příchodu nového žáka, který byl jednoznačně nejsilnější a přitom povahově mírný a jemný, násilí zmíněného chlapce ustalo.


    Je zajímavé, že dívka, která se mi s tímto příběhem svěřila a kvůli níž jsem navázal spolupráci s mimořádně obětavou výchovnou poradkyní, si po delší době téměř na nic nevzpomněla. Její bolestivé vzpomínky byly vytěsněny mimo vědomou oblast.


     


     Kolář M. (2005) Bolest šikanování. Praha: Portál, 2005


     


     Co je to šikanování?


                Za šikanování se považuje to, když jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně ubližuje druhým. Znamená to, že ti někdo, komu se nemůžeš ubránit, dělá, co ti je nepříjemné, co tě ponižuje, nebo to prostě bolí. Strká do tebe, nadává ti, schovává ti věci. Ale může ti znepříjemňovat život i jinak. Pomlouvá tě, intrikuje proti tobě, navádí spolužáky, aby s tebou nemluvili a nevšímali si tě.


                Později se otravování života stupňuje a zdokonaluje. Nastupuje fyzické násilí (bití, krádeže a poškozování věcí). Šikanování je vážná věc a v řadě případů bývá trestným činem.


     


    Proč bývá člověk šikanován?


                Není to proto, že by byl špatný, nebo proto, že by si to nějak zasloužil. Chyba není v něm, ale ve špatných vztazích mezi některými spolužáky. Převládá v nich bezohlednost a násilí.


     


    Jak se můžeš bránit?


                Když se ptali jednoho zoufalého žáka, proč o svém trápení neřekl rodičům, odpověděl: „Já nevím, když přijdu domů, tak se na to snažím nemyslet. A doufám, že už to bude lepší.“ Myslet si, že to bude lepší, je omyl. Nikomu nic neříct, je strkání hlavy do písku, které situaci jenom zhoršuje. Nevzdávej to a udělej následující:



    • Obra? se na učitele, kterému důvěřuješ. Může ti skutečně pomoci, bude ti věřit a neprozradí tě.

    • Svěř se svým rodičům.

    • V případě, že nenajdeš odvahu říct to ani svým rodičům, zavolej na pražskou Linku bezpečí, telefon 800 155 555 nebo 116 111. Bezplatně můžeš telefonovat z celé republiky. Nepotřebuješ k tomu peníze ani telefonní kartu. Tito lidé ti budou věřit, protože nejsi sám, komu se něco podobného děje.


     


     


    Příloha č.1 a) – pro rodiče:


    Příznaky šikanování


     



    •  Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi.

    • Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonoval apod.

    • Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem.

    • Nechu? jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu.

    • Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem.

    • Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu).

    • Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. „Nechte mě!“

    • Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně.

    • Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí.

    • Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.

    • Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.

    • Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům.

    • Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.)

    • Dítě se vyhýbá docházce do školy.

    • Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.


     


     


    Vypracovala Mgr. Vlastimila Bártová, preventista sociálně patologických jevů, na základě Metodického pokynu ministra školství mládeže a tělovýchovy k prevenci řešení šikanování mezi žáky školy a školských zařízení č.j. 24 246/2008-6.






    jít zpět

    správa webu